Apifobie

Strach vzniká z lecčehos, někdy jsou ale pohnutky hodně neobvyklé. Spoustu lidí se bojí zubaře, tmy, výšek, ale také pavouků, psů nebo žab. V tomto směru existuje i jedna speciální skupina, která trpí strachem ze včel.

Tato fobie patří do široké rodiny, obavy ze hmyzu jsou časté. Samozřejmě, je to zbytečné – včely jako takové si vás všímat ani nebudou, pokud jim k tomu nezavdáte konkrétní důvod. Mnoho z nás ale jistě ví, že fobiím se prostě nedá poručit, žijí dlouhá léta, doslova jako démoni v nás. Co to tedy apifobie (chorobný strach ze včel) je a jak se dá léčit?

Chorobný strach ze včel

Ačkoliv je včela jedním z našich nejlepších zvířecích přátel, opyluje mnohé rostliny, bez kterých si nedokážeme představit každodenní život a jde o pilné pracovnice, kterým se nedá nic vytknout, někteří se jich bojí. Proč? Jsou prostě hmyzem, podobně jako sršeň nebo vosa a vypadají zdálky celkem podobně. Podobně jako většina jiných „strachů“, je i tento často zafixovaný v mysli už z dětství. Malé dítě si nedává pozor, ohání se rukama a donutí tím vlastně jinak velice mírumilovnou včelu zaútočit.

Včely totiž neútočí, neplýtvají životy svých obránců úlu – prostě jen pošlou několik bojovnic, které bodnou do těla protivníka žihadlo a okamžitě poté umírají. Tento postup zažene na ústup i stádo slonů, kteří si vše dobře pamatují a k úlu se už nikdy nepřiblíží (ani k jiné konstrukci, kterou byť jen zdaleka připomíná). A když se zažene slon, proč by se to nepodařilo u lidí. Dokonce, včely využívají jako pomocníka afričtí zemědělci, kteří si chrání svoje pole proti nájezdům sloních vandalů. Sloni sice patří obecně k tlustokožcům, ale dostat žihadlo například přímo do břicha nebo za uši, kde je kůže výrazně tenčí, bude hodně cítit. A v okolí očí může být oteklá rána i nebezpečím pro zrak. Proto si sloni vše raději dvakrát rozmyslí.

Příznaky apifobie

Každá fobie má své příznaky, jaké jsou to zde?

• Pocit strachu už jen při samotném pomyšlení na včely, není nutný přímý kontakt.
• Nechuť k chození na místa, kde by včely mohly být, mj. i obyčejná louka, lipová alej apod.
• Zrychlený tep, dýchavičnost a neustálé chvění, dokud není včela konečně pryč.

Mimochodem, existuje také sphexofobie, která se projevuje chorobným strachem ze sršní a vos. To má někdy i své oprávnění, například u sršně mandarínské, jejichž bodnutí může být smrtelné (a to nejen pro oslabené nebo příliš mladé tělo). Včelí bodnutí způsobí vážné zdravotní komplikace jen ve skutečně vzácných případech, ještě vzácnější je úmrtí – muselo by dojít nešťastnou náhodou k bodnutí do jazyku a podobně, ale i takové případy bohužel existují.

Léčba strachu ze včel

A jak je to se samotnou léčbou apifobie? Měl by se jí zabývat psychoterapeut, strach je totiž nutné rozebrat s odborníkem a pracovat na jeho zvládnutí. V určitých případech se psycholog uchýlí ke kognitivně-behaviorální terapii. Jinými slovy, pacient si postupně odvykne mít strach, doslova krůček po krůčku, naučí se pevně ovládat své fyzické, a hlavně duševní reakce. Potom může strach konečně zmizet.