Sršeň obecná (Vespa crabro)
Hmyz, kterého se mnozí bojí. Pověst jej přímo předchází, bodnutí od něj je hodně bolestivé a v případě snížené imunity dokáže způsobit mnohé komplikace. Sršeň obecná (Vespa crabro) je o něco větší než „klasická“ vosa, živí se podobným způsobem a rozeznáte ji i podle specifického zbarvení. Hrozí nám od ní nebezpečí? Nebo zaútočí až tehdy, kdy ji člověk vyprovokuje?
Sršeň nepatří mezi útočící hmyz, s agresí hodně váhá
Pokud ji sami nějak nevyprovokujete, nemusíte se ničeho bát. Pověst sice říká svoje, ale sršní žihadlo je potenciálně nebezpečné hlavně pro alergiky, většině populace žádnou zdravotní újmu nepřivodí. Smrt u zdravého dospělého člověka by nastala až po několika tisících bodnutích. Aby šlo o ohrožení zdraví, museli byste být bodnuti velmi nešťastným způsobem, a to například do jazyka nebo oblasti očí. Na druhou stranu je ale třeba říci, že už jedno bodnutí je dosti bolestivé, což nepotěší zvláště malé děti. Sršeň možná působí na první pohled děsivě, zvláště když silně zabzučí, sama od sebe ale útočit nebude. Museli byste se do ní pustit první, nebo jí vysloveně zkřížit cestu. A i když se to nemusí z laického pohledu zdát, je hodně užitečná.
Její jídelníček tvoří komáři, mouchy a ovádi, tedy hmyzí druhy, které nemáme obvykle vůbec rádi (hlavně v letních měsících). Sršní dělnice nepohrdnou ani kaloricky vydatnou a sladkou mízou ze stromů, rády ochutnají i přezrálé ovoce. Jsou poměrně inteligentní, v lahvi piva je neutopíte a nebudou vás bezprostředně ohrožovat, když budete mít v ruce něco sladkého.
Mají na hmyz skutečně brilantní zrak, jejich receptory dokáží potravu vycítit už na skutečně velkou dálku. Potlesk by si zasloužil i jejich skvělý sluch a hmat. Chlapce a děvče zde rozeznáte celkem jednoduše, samec má neobvykle prohnutá a obrovská tykadla (a určitě vás nebodne, jak jsme si již naznačili).
Kolonii zakládá sršní matka
Oproti včelím úlům je sršní společenství méně početné a zpravidla nepřežije zimu. Hnízdem může být starý a dutý strom, někdy také podkroví hospodářských budov, v ojedinělých případech žije kolonie dokonce i hluboko v zemi. Sršeň je aktivní i během noci a bude zvědavě pozorovat vaši rozsvícenou lampičku. Stačí ale zhasnout a brzy odletí, rozhodně vás nebude nijak obtěžovat – sama tuší, že by jí šlo brzy o život.
Královna je jediná, která z kolonie přežije zimní mrazy, probouzí se v polovině jara a okamžitě začíná stavět novou kolonii. V době největšího rozkvětu sršního města zde žije maximálně několik stovek jedinců. Samečci po oplodnění královny umírají, podobně jako u včel. Královna se musí co nejvíce vykrmit, což mají na starosti dělnice a najít si svůj zimní azyl.
