Včely v zimě
Nejen zvídavé děti, ale jistě každého z nás napadla otázka, která se točí kolem včelstev a jejich života během zimních měsíců.
Odpověď není nijak složitá. Včely nemají klasický zimní spánek jako třeba jezevec či medvěd. I když se v zimě lehce utlumí jejich jinak činorodá aktivita, rozhodně se nedá říct, že by nic nedělaly nebo čekaly, než je zlikviduje mráz. Naopak, mají skvělý a dlouhodobě osvědčený mechanismus, díky kterému dokážou přečkat až teploty kolem mínus pětatřiceti stupňů Celsia.
Zateplování úlů není nutné
Včelaři se často snaží svým svěřenkyním pomoci strávit zimu v lepších podmínkách, ale vlastně to není bezpodmínečná nutnost. Zateplené úly jsou dražší, méně hygienické a včely si dokážou poradit se zimou i bez nich. V tenkostěnných úlech je v našich podmínkách větší zimní spotřeba zásob (asi o 1 kg) vyvážena časnějším rozvojem včelstva. Když žilo včelstvo ve volné přírodě ještě bez podpory lidí, musely si včely poradit s mrazivým počasím samy – a samozřejmě úspěšně, jinak bychom dnes nestáčeli lahodný med a netěšili se z bzukotu pečlivých pracantů.
Spí včely v zimě?
Včely se během zimy semknou k sobě, asi jako všechna zvířata, která trápí rozmary počasí. Nehibernují, ale stále vytváří jeden obrovský organismus, který žije svým životem. Semknutím vytvoří tzv. „zimí chomáč“ v jehož středu je matka. Okolní včely se zahřívají pohyby svalů na správnou teplotu a střídají umístění v chomáči, aby na kraji nezahynuly mrazem.
Teplota v úlu může padnout i pod bod mrazu, ale uvnitř zimního chomáče včely udržují teplotu mezi 18 – 25 °C, na okraji okolo 10 °C. Jakmile matka začíná během brzkého jara s plodováním, včely zvýší teplotu uvnitř chomáče až na 35°C.
Energii čerpají z medných zásob po kterých se pomalu posouvají a tím se jim plní takzvaný výkalový váček. Hygiena je na maximu možného, včely uvnitř úlu nekálejí a když se oteplí, tak včely opustí úl, vynesou exkrementy ven – to i během zimních měsíců při krátkodobých změnách teplot.
Řeč čísel je neúprosná. Osamocená včela umírá už při slabších mrazících, ale obrovské včelstvo dokáže v zimním chomáči přežít i průměrnou severskou zimu. V úlu jako takovém je sice teplota mírně pod bodem mrazu, ale vnitřek chomáče má skoro pokojovou teplotu. Včely se pravidelně střídají, tu se jdou ohřát, tu se jdou obětovat do okrajové části. Důležité je vlastně jen jedno jediné – zimu musí přečkat v pořádku hlavně matka, osud desítek či stovek dělnic je pro úl druhořadou záležitostí.
