Včelaření ve Slovinsku

České země jsou považované za skutečný ráj včelařů. Jistě je pravdou, že u nás je dlouholetá tradice a nejlepší med široko daleko, ale nesmíme zapomínat ani na další evropské státy. Přívětivé klima pro chov včel přináší třeba i takové Slovinsko.

Ze dvoumilionové populace bychom napočítali asi deset tisíc včelařů, což je poměrně velké číslo. Na každého z nich v průměru připadá dvacet včelích úlů, takže se dostaneme celkem na číslo odpovídající dvěma stovkám tisíc. Najdou se samozřejmě včelaři, kteří mají na starosti více než sto včelstev, největší chovatelé ale obhospodařují i několik tisíc.

Slovinský včelařský svaz

Slovinský svaz včelařů je klasickou neziskovou organizací, založenou již v roce 1873. Spolupracuje s více než dvěma stovkami místních spolků, vydává měsíčník Slovenski čebelar (tj. Slovinský včelař), který se vydává už od počátků existence profesionálního včelařství v zemi. Provozuje také velký obchod s včelími produkty a stylovou restauraci s ubytováním, kde si můžete prohlédnout, jak se chovají včely (včetně možnosti vyzkoušet na vlastní kůži apiterapii).

Středozemní moře není daleko, stejně jako Dinárské Alpy. Krásná příroda však není vše, co zdobí Slovinsko, je to i výjimečná péče o životní prostředí – pro včely tedy ideální oblast k nerušené produkci medu. Včelaření je přímo součástí slovinské národní identity, na níž jsou všichni místní hodně hrdí. Včelaři připravují speciální sladkosti (sušenky, perníky, medovník apod.), ale také tráví se včelami spoustu času – dokonce nosí i oblečení inspirované vzezřením včel.

Slovinská příroda

Více než dvaadvacet tisíc rostlinných a živočišných druhů, to vše na zhruba dvaceti tisících kilometrech čtverečních. Mimořádná diverzita, kterou reprezentuje mimo jiné i kraňská včela (Apis mellifera carnica), jedno z nejoblíbenějších plemen včely medonosné na světě. Čím se vyznačue? Mírností, rychlým jarním rozvojem, dobrým sběracím a orientačním smyslem.

Kranjska čebela, jak jí říkají Slovinci, je uznaným druhem už od roku 1879.

Různorodé klima

Průměrná produkce medu v malé jihoslovanské zemi je dvacet kilogramů na jedno včelstvo. Rozmanité složení půdy, stejně jako různorodé klima je podmínkou pro různorodost medu, každá sklenka je originál. Ve Slovinsku rostou akáty, lípy, kaštany, smrky a jedle, takže včelky mají k dispozici více než zajímavé možnosti. Více než polovinu země zabírají lesy, po Finsku a Švédsku drží v rámci EU Slovinsko třetí pozici – v Kočevje dokonce najdeme zbytky pralesů. Nezaměnitelnou úlohu tu mají také vinice. Kopce a hory, které ale nejsou tak vysoké, aby byl život v nich krutý a nepříjemný (to spíš naopak), i o tom je Slovinsko.

Slovinští včelaři přicházejí také s novými a novými výrobky, například medem s čokoládou nebo červenou řepou, parfémy s vůní slovinského medu a také medovina, která se inspirovala ve francouzském Champagne. Za poslední desetiletí ostatně Slovinci spotřebují mnohem více medu, a to dokonce až dvě kila na osobu a rok!

Medová snídaně pro děti ve školách, podobně jako v ČR, se pořádá každý třetí listopadový pátek, už celých deset let. Tradiční slovinská snídaně – med, šálek mléka, máslo, chléb a jablíčko – děti rozhodně potěší, zvláště pokud se dočkají zajímavé přednášky v podání profesionálních včelařů. A to zdaleka není vše, protože za včelami jezdí i turisté. Skutečně, apiturismus je u zahraničních návštěvníků hodně populární – poučný a zajímavý zároveň. Slovinci nakonec mají včelaření v genech, rádi pokračují v tradici svých předků a vedou ji k dokonalosti. Od roku 2016 si také volí Miss včelí královnu, kterou se v roce 2018 stala pohledná Mateja Šoštaričová. A jako by toho nebylo málo, už šestnáct let mají slovinští včelaři svou unikátní hymnu, která je zpívána při řadě společenských akcí.

Osobnosti

Slovinsko bylo domovem mnoha včelařských odborníků, jmenujme třeba Antona Janšu, jehož dílo ocenila posmrtně i Marie Terezie nebo Petera Glavara. Český doktor Filip Terč byl na přelomu devatenáctého a dvacátého století průkopníkem moderní apiterapie, kterou díky svým chronickým potížím s revmatismem otestoval sám na sobě a posléze ji doporučoval i dále – to vše s velkými úspěchy.

Zdroj: Čebelarska zveza Slovenije (www.czs.si)